Historie
Hotel Baťov se nachází v klidném a příjemném prostředí městské čtvrti Baťov v Otrokovicích. Byl postaven v roce 1936 firmou Baťa a jako projekt světoznámého architekta prof. ing. Karfíka se stal nejvýznamnějším objektem zlínského funkcionalismu.
Provoz Společenského domu byl zahájen 1. května 1936 za přítomnosti významných osobností firmy Baťa a tehdejšího společenského a kulturního života. „Kveť ku ozdobě a radosti Baťova“ napsal do kroniky Společenského domu šéf Baťových závodů, Jan A. Baťa. „Ať vzkvétá Baťov“ bylo zase přání mladého "Tomíka", syna Tomáše Bati.
Dokladem toho, že firma Baťa je s Otrokovicemi spjata, bylo i odhalení sochy Tomáše Bati v parku před Společenským domem (1994).
Současná podoba Společenského domu prošla několika rekonstrukcemi,vždy ale byly dodrženy všechny architektonické prvky a zvláštnosti celé stavby. Poslední rekonstrukce proběhla po ničivých povodních, které postihly Otrokovice v létě roku 1997.
Z historie Společenského domu
Hotel Společenský dům patři k nejvýznamnějším funkcionalistickým památkám, a to nejen v Otrokovicích. Jeho historie, plná zvratů, je zajímavá a v lecčems poučná i pro budoucnost.
Vznikl jako dominanta centrální části "města v zelení", budovaného firmou Baťa současně s továrními objekty od počátku 30.let 20.století na levém břehu Moravy. Autorem architektonické koncepce této části Otrokovic (Bahňáku-Baťova) byl architekt a urbanista František Lýdie Gahura. Podobné společenské domy se stavěly i v jiných baťovských aglomeracích jako součást společenských center nacházejících se mezi výrobní zónou a obytnou zástavbou, nicméně náš Společenský dům byl a je v lečcems zcela unikátní.
Soutěž na jeho architektonickou podobu byla vypsána vedením firmy Baťa v roce 1933; zúčastnili se ji F.L. Gahura, Antonín Vítek a Vladimír Karfík. Zatímco Gahura zvolil pro svůj návrh čtyřramenný půdorys budovy, Karfík navrhl půdorys připomínající tříramennou vrtuli letadla - lze v tom spatřovat i symboliku odkazující na tragickou havárii letadla Tomáše Bati 12.července 1932 v nedalekém továrním areálu. Karfíkův projekt zvítězil; architektovými nejbližšími spolupracovníky při jeho realizaci se stali Antonín Mikyska a Antonín Špot. Stavba byla zahájena 24.dubna 1935 a dokončena v "baťovsky" rekordním termínu - za 11 měsíců a 6 dní.Náklady na ni dosáhly 5,6 miliónů korun. Vzhledem k tomu,že se stavělo na naplavenině z kopce Tresný, byl objekt založen na 98 betonových pilířích o průměru 150 až 200cm a na 12 studních o průměru 260cm v hloubce 6 metrů - bylo totiž třeba dosáhnout únosného štěrkového podloží. Nedílnou součástí celého objektu bylo rozlehlé parkové náměstí, rozkládající se před průčelní stranou objektu, stejně jako promyšleně koncipovaná parková plocha přiléhající k jeho části orientované západním směrem.
Hotel byl slavnostně otevřen 30.dubna 1936 (takřka současně s objektem Obchodního domu) za účasti celého vedení firmy v čele s Janem Antonínem Baťou, Marií Baťovou, Tomášem Baťou jr.,Dominikem Čiperou, Josefem Hlavničkou a dalšími; mezi hosty samozřejmě také Vladimír Karfík, Jan Kašpar, starosta Otrokovic Josef Krčma aj. Oslavy byly zakončeny dlouhým lampionovým průvodem a bohatým ohňostrojem. Zvlášť pamětihnodným dnem v historii Společenského domu se stal 18.červen téhož roku, kdy hotel navštívil prezident Dr.Ed.Beneš v doprovodu Jana A.Bati.
Nad střechou budovy se skvěl neonový nápis Hotel Společenský dům, průčelí bylo ozdobeno názvem "Baťov". Vzdušnou lehkost stavby podtrhovala terasa nad třetí etáží, kde bylo možno posedět i zatančit si. Skvělou gastronomickou nabídku poskytovala restaurace;kvárna se stala oblíbeným místem nejrůznějších společenských setkání a všetranného kulturního dění včetně divadelních představení. Na tehdejší dobu nadstandardně vybavené pokoje sloužily nejen návštěvníkům hotelu, ale i jako přechodné ubytování pro zaměstnance firmy. Ti také často využívali možnosti trávit v hotelu svou dvouhodinovou pracovní přestávku věnovanou nejen obědu, ale i relaxaci při stolním tenisu, kuželkách či kulečníku.
V přízemí jižního křídla se nacházel kinosál, kde se později konávaly také bohoslužby,neboť kostel na Bahňáku chyběl.
Další osudy této unikátní stavby se utvářely v souvislosti se společenskými a politickými poměry v celé zemi; za nacistické okupace byla její kulturní nabídka pochopitelně omezena všemožnými nařízeními a zákazy, ale přesto úplně nezanikla. Na počest osvobození od nacistické nadvlády zazněla v květnu 1945 z balkonu Společenského domu československá hymna. V roce 1950 zde vznikl závodní klub tehdejšího Svitu, v nějž se trasformovala znárodněná firma Baťa. Klub se stal zázemím pro desítky zájmových kroužků; patřil mezi ně pěvecký sbor, fotokroužek, kroužek výtvraných umělců, hudební a divadelní soubory, Kruh přátel hudby. Pořádaly se zde mimořádně oblíbené společenské večírky, vždy vtipně tématicky zaměřené, s velkou invencí připravované skupinou nadšenců, kteří si dodnes říkají "klubáci". Stovky diváků přitahovaly folklorní besedy souboru Pláňava; v prostorách klubu se odehrávala poetická představení studentského souboru Variace otrokovického gymnázia, Koncerty tří generací za účast vždy tří pěveckých sborů různého věkového složení, festivaly gymnaziálních souborů z celé republiky atd. Klub vždy plnil i funkci osvětovou a vzdělávací , a to jak díky knihovně, která tam byla umístěna, tak záslouhou nejrůznějších kurzů včetně jazykových a velmi rozmanité přednáškové činnosti.
Časem byla správa hotelu převedena na Restaurace a jídelny, od nichž jej po sametové revoluci během privatizace získala firma Kodek s r.o., poté byla přeprodána firmě BEZA, spol. s r.o. Nicméně ani jedné firmě se nepodařilo hotel zrekonstruovat. V roce 1996 se vlastníky objektu stává JUDr. Jiří Mikoška, Ing. Miroslav Lapčík a firma S-invest s r.o. Společnost se razantně pustila do práce. Slibný rozjezd byl zabržděn záplavou v červenci 1997, kdy bylo významně poškozeno celé přízemí budovy, hladina vody dosáhla cca 150-200cm. Knihovna tam umístněná tehdy zratila více než 22 tisíc svazků, zbytek byl poté přestěhována do nově vybavené části v nedaleké výměníkové stanice. Novým kulturním centrem Otrokovic se stala Otrokovická BESEDA na náměstí 3.května, která byla otevřena v prosinci 1997. Společenský dům vyžadoval novou důkladnou opravu. Bylo k ní zapotřebí hodně odvahy. Díky úsilí majitelů byl hotel uveden do plného provozu 26.července 1998 včetně pokojů pro hosty.
26.září 2000 byl otevřen ve druhé etáži nový koncertní sál jakožto zařízení využívané především Otrokovickou BESEDOU; jeho vynikající akustiku vyřešil speciální projekt za finanční podpory města Otrokovic. Šlo tehdy především o oživení společenského a kulturního života těžce zkoušeného Bahňáku, který se ještě plně nevzpamatoval z dramatického léta 1997. Po dalších devíti letech se však koncertní život zcela přesunul do budovy Otrokovické BESEDY.
Dne 9.září 2014 rozhodlo Ministerstvo kultury ČR o prohlášení hotelu Společenský dům s přilehlými pozemky, na nichž se rozkládá parkové náměstí, za kulturní památku. Tím se završilo úsilí o zachování funkce i typického vzhledu tohoto hotelu; dalším krokem,který si vyžádá možná ještě léta pilné práce, by mělo být jeho prohlášení za národní kulturní památku.
Zdroj informací: Věra Kramářová,místní kronikářka